Prolog

Někdy je to od nápadu k realizaci hodně dlouhá cesta. Ta naše začala někdy v květnu loňského roku, kdy jsme se na jednom večírku bavili s Tomem o cestování, kam se kdo chystáme a jaké máme sny. Během diskuze jsem mu pak řekl, že mám doma postarší Jeep, kterým bych chtěl podniknout nemožné a to cestu po rovníku napříč Afrikou. Když jsme se pak už společně podívali na to, kudy by taková cesta vedla, shodli jsme se, že je to za současné situace skutečně nemožné, ale že se dá krásně, tedy spíš "krásně" projet po západním pobřeží Afriky někam do Senegalu. Opojeni skvělým plánem a kapkou slivovice jsme si plácli a šli spát.

O pár dní později jsem se šel podívat na to, v jakém stavu je Jeep a už se mi to jako takový skvělý nápad nezdálo. Pneumatiky na maděru, baterie mrtvá, karoserie porostlá mechem a to jsem ještě neotevřel haubnu. Kdo se trochu vyzná v autech, tak asi tuší, co se s takovým autem ponechaným větru dešti tři roky, asi tak stane. Jenže touha po dálkách a dobrodružství je silnější než my a tak si společně s Tomem zavoláme a potvrdíme plán, že do toho jdeme.

Nálezový stav červenec 2024

Tak tedy musíme sehnat někoho, kdo celé auto proleze, zkontroluje a dá dohromady tak, aby se s ním mohlo na silnici. A nejen to, aby dojelo až do Dakaru. Naše cesta totiž povede až tam. Teda alespoň pokud vše půjde podle plánu, ale k tomu se vrátím až později. Zatím tu máme dva cvoky a jedno úplně nepojízdné auto. Domlouváme tedy v nedalekých Nehvizdech servis, auto naložíme na odtahovku a oprava může začít. Faktem je, že se nakonec k oleji a filtrům všeho druhu, novým pneumatikám, přidala baterie, tlumiče, pružiny a pár dalších drobností, nicméně po pár týdnech máme auto zpátky v docela jiném stavu.

Nadšeni a plni odhodlání odvážíme auto domů a dáváme ho do garáže, kde proběhne první test naskladnění materiálu. Svého parťáka upozorňuji decentně na to, že nafukovací karimatka se nafukuje až před použitím a bylo by vhodné na cestu ji vyfouknout, ale sklidím pouze kritiku v cizím jazyce, které jsem moc nerozuměl, tak to necháme tak. Až se nám náklad nevejde do auta, tak nožík určitě pomůže.

Když však ráno přijdu k autu, zjišťuji, že se nám chudinka přes noc trochu počůral. Takže se vracíme do servisu. Bylo to jen gufero a výpušťák a tak za pár dní už zase jedu s opraveným autem domů. Tentokrát ujedu necelé tři kilometry a celé auto se nejdříve rozbliká a nakonec úplně chcípne. Naštěstí jde znovu nastartovat, tak to možná byla jen špatná nafta.

Jenže když se o pár dní později situace opakuje, je jasné, že to bude něco jiného a tak se opět vracíme zpět do servisu. Tentokrát se zjistí, že je uhnilé ukostření motoru. Napotřetí tedy opouštíme servis, vybaveni olejem na dolití a aditivem na pročištění motoru. Teď již jízda proběhla naprosto hladce a my můžeme nasadit na auto zahrádku. Konečně to začíná vypadat, jako auto, se kterým se někam dostaneme.

Můžeme tedy zajistit další nezbytné záležitosti, jako žádost o vízum do Mauretánie, trajekt do Maroka a karnet, který je v některých částech trasy nezbytný a bez kterého by mohlo být složité některé hranice vůbec překročit.

Dále pak kontrola očkování, protože třeba očkování na žlutou zimnici je povinné a můžeme začít balit a zavěnovat se detailněji plánu cesty.