Den 14. - Přes rezervaci Bandia až do vysněného cíle v Dakaru

Ráno podle afrického času, tedy zhruba o hodinu později, opouštíme ubytování a vyrážíme rovnou do rezervace Bandia. Na místě se nás ujme průvodce Ibrahim, protože vstup do parku bez průvodce není možný. Rezervace Bandia je domovem nejen původních místních druhů, ale také zvířat dovezených z různých koutů afrického kontinentu.

Hned na začátku nás fascinují majestátní žirafy okusující koruny akácií vysoko nad našimi hlavami, a kousek dál obdivujeme zebry se svými typickými pruhy. Projíždíme park křížem krážem, zatímco průvodce Ibrahim nám vypráví o každém druhu spoustu zajímavostí. Najednou však ztichne a ukáže před sebe – přímo před námi klidně postává pár nosorožců. Tato vzácná zvířata jsou v celém Senegalu pouze tři, takže máme opravdu obrovské štěstí, že je můžeme spatřit, a navíc takto společně. Rohy nemají uřezané kvůli pytlákům, ale pro jejich vlastní ochranu. Tato jejich zbraň je opravdu nebezpečná a mohou s ní jeden druhého zabít. I to se tady bohužel v minulosti stalo.

O něco později nám přímo před autem přechází stádo antilop Derbyho, největších ze všech druhů antilop. Pohybují se pomalu a zdánlivě bez zájmu o naši přítomnost. Na rozdíl od nich nás neustále zvědavě sledují všudypřítomné opice, které zřejmě zvažují, zda by nám mohly něco ukrást k jídlu. Když zjistí, že nemáme nic, co by je zaujalo, rychle zmizí v korunách stromů.

Občas zahlédneme rychlý stín – patří malé zemní veverce, Burunduku páskovanému. I když jsem ho nejprve zachytil jen jako rozmazaný pohyb mezi prašnými cestami a keři, nakonec se mi podařilo pořídit i jeho fotografii. Z dalších zajímavých zvířat zmíním líné buvoly, volně se potulující pštrosy nebo antilopy konžské. Stranou od hlavního dění pak mají svá stanoviště hyeny, krokodýli a želvy sloní. Safari v parku Bandia je rozhodně zážitek, který stojí za to, i když se shodujeme, že jsme již navštívili i lepší parky.

V rezervaci Bandia jsme narazili na fascinující starý baobab, který má nejen botanický, ale i historický význam. Tento mohutný strom, často označovaný jako „strom života“, sloužil v minulosti místním komunitám jako pohřebiště. Dutý kmen baobabu poskytoval přirozený prostor, kam byly ukládány ostatky zemřelých. I dnes jsou v některých starých baobabech nalezeny lidské kosti, což z nich činí tiché svědky dávných tradic a rituálů. Baobab je nejen symbolem africké krajiny, ale také zdrojem obživy – jeho plody, známé jako „opičí chléb“, jsou bohaté na vitamíny a minerály. Strom samotný je neuvěřitelně odolný a dokáže přežít i v těch nejsušších podmínkách, což z něj činí skutečný zázrak přírody.

Spokojení opouštíme rezervaci a směřujeme k Lac Rose, růžovému jezeru nedaleko Dakaru. Toto jezero získává růžový odstín díky přítomnosti specifické řasy *Dunaliella salina* a velmi vysoké koncentraci soli – kolem 40 %. Pro srovnání, Mrtvé moře má slanost přibližně 34 %, takže Lac Rose je ještě slanější. Cesta k němu nevede po asfaltu, takže si užíváme další offroadovou jízdu. Možná právě díky ní Tomáš přijíždí na břeh jezera s o něco lepší náladou, i když nás pohled na vodní hladinu zklame. Růžová barva jezera se změnila spíše na hnědou, a ani vyhlídkové místo nenabízí příliš inspirující pohled. Přesto vzpomínáme na slavnou rallye Paříž–Dakar, která zde dříve končila, a rozhodujeme se dokončit objezd jezera.

Cestou zpět do Dakaru nás navigace zavede do chaotických uliček, kde místo asfaltu dominují písek, koňské povozy a volně se potulující dobytek. Obklopují nás děti, které se motají pod koly auta právě ve chvíli, kdy se bojíme zastavit, abychom neuvízli v písku. Jednou se to skutečně stane, ale náš Jeep dokazuje své schopnosti a dostáváme se ven. Po krátké debatě o dalším postupu volíme raději kolony na asfaltu než zkratky pískovými cestami.

Nakonec se úspěšně dostáváme na krásnou šestiproudou dálnici vedoucí podél pláže až do Dakaru. Po 14 dnech, 6500 kilometrech za volantem, 2000 kilometrech na lodi, 30 kilometrech na odtahovce a 30 metrech po třech kolech dorážíme do cíle. Euforii z toho okamžiku nedokážeme slovy popsat. Možná to občas vypadalo jako zábavné dobrodružství, ale my jsme se museli dostat na dno svých fyzických i psychických sil. Ale dali jsme to!!

Pokud jste se dočetli až sem, děkuji vám za váš čas a doufám, že vás naše vyprávění alespoň trochu pobavilo. Budu rád za každý pozdrav, komentář, palec nahoru nebo srdíčko pod článkem. Teď nás čeká poslední úkol – dostat auto zpět do Evropy – a možná při tom navštívíme ještě nějaká zajímavá místa tady v Dakaru. Pokud bude o čem psát, přidám další příběh.

Ahoj, 🖐️ Tom a Tomáš