Den 9. - Odpočinek v Dakhla

Ráno si s chutí vychutnáváme pravděpodobně poslední "normální" snídani na několik příštích dní. Následně se vydáváme na průzkum okolí. Podle dostupných informací se nedaleko od Dakhly nachází golfové hřiště, a tak naše první cesta vede právě tam. Nenecháme se odradit ani tím, že podle údajů z Google Maps je místo trvale uzavřené. Odbočujeme z hlavní silnice kousek za městem, sjíždíme zpevněný povrch a vydáváme se skrz duny směrem ke klubovně.

Google tentokrát nelhal – místo je skutečně již delší dobu opuštěné. Klubovna, byť stále stojí, nese stopy opotřebení a nevyužití. Billboard u vstupu naznačuje, že poslední golfový turnaj zde proběhl v březnu roku 2019. Navzdory všudypřítomnému písku se rozhodneme prozkoumat prostor trochu blíže. Nejprve se brodíme pískem na cvičnou plochu, tzv. driving range, kde golfisté trénují své odpaly. Poté se přesuneme na první odpaliště, označované jako "tee no. 1," což je výchozí bod pro začátek hry. Avšak Sahara si zde pomalu, ale jistě bere vše zpět – dnes už by bylo nemožné golf na tomto místě hrát.

Při návratu k autu si náhle všimneme golfového míčku. S úsměvem improvizujeme – jako golfovou hůl používáme montpáku na kola, kterou jsme nedávno zakoupili po opravě auta v Asilahu. Po chvíli zábavy a smíchu, kdy se snažíme napodobit golfové odpaly, se rozhodneme nasednout zpět do auta. Přes duny se vracíme na hlavní silnici, která nás zavede podél zálivu. Když spatříme odliv, uvažuji, zda by nebylo zajímavé vyzkoušet jízdní schopnosti Jeepu přímo na pláži. Tomáš však ostře protestuje, a nakonec uznávám jeho argumenty: zahrabat auto v poušti může být problém, ale rozhodně menší, než kdybychom jej utopili na pláži při návratu přílivu.

Brzy nás vítá vstupní brána města Dakhla. Je zřejmé, že město prochází masivní transformací. Nedávné zavedení pravidelných leteckých linek z Evropy spustilo doslova stavební boom. Staví se zde nové hotely, promenády a hlavní městský bulvár. Dakhla se postupně mění z poklidného útočiště surfařů a cestovatelů na moderní přímořské letovisko, které brzy nebude k rozeznání od jiných podobných destinací. Prozatím však máme štěstí a můžeme zažít pravou atmosféru tohoto místa, než zmizí pod nánosem turistického ruchu.

Na jihu poloostrova nacházíme malou rybářskou vesnici, kde žijí místní lidé v provizorních příbytcích. Nezdá se, že by tu bylo nebezpečno, přesto vesnici opouštíme bez delšího průzkumu a vracíme se do Dakhly. Tam navštívíme místní trhy s nadějí, že seženeme nějaké jídlo. Nicméně zjišťujeme, že trhy jsou plné všeho možného – od stavebního nářadí přes oblečení světových značek až po zboží pro domácnost – jen ne toho, co bychom potřebovali. Zklamaní se proplétáme chaotickým provozem města, kde mezi auty poskakují chodci a občas projedou povozy tažené osly. Tento chaos je esencí Afriky – fascinující i náročný zároveň.

Právě když jsme ztratili naději na doplnění zásob, objevíme supermarket. I přes omezený výběr se nám podaří pořídit většinu potřebných věcí na naši další cestu. Po nákupu se vydáme zpět na ubytování. Město má podle nás dvě centra – jedno staré, původní, a druhé nově budované, zaměřené na turisty. Přestože obě místa projíždíme, starší centrum na nás působí autentičtěji a bližší našim očekáváním.

Na závěr dne zamíříme na pláž, kde vedeme rozhovory s ostatními cestovateli o jejich zkušenostech. Čas rychle utíká, zatímco skáčeme do vln zálivu nebo do hotelového bazénu. Samozřejmě jsme zanedbali ochranu před sluncem a výsledkem jsou spáleniny připomínající grilované langusty z předešlého večera. Den zakončíme chutnou večeří z grilované sépie a steaku z mečouna. Noc využijeme k odpočinku, protože ráno plánujeme brzký odjezd směrem k mauretánské hranici.