Den 6. - Přes hory do ráje a pak k moři do Agadiru

Plán byl jasný. Dáme sraz na snídani v 7:30 a krátce po osmé vyrážíme směr Paradise Valley, malebné údolí s říčkou nedaleko přímořského letoviska Agadir. Ale jak už to tak bývá na našich výpravách, něco se zvrtlo. Tentokrát však ne na naší straně. Adam se pokusil spojit s místními skauty a vyměnit šátek. Dokonce se mu to i podařilo a domluvil termín na dnešní ráno. Bohužel to úplně nevyšlo, takže zkoušíme volat a psát dalšímu marockému skautovi. Ten se omlouvá, že se něco tomu prvnímu stalo a tím pádem se nezvládneme sejít. Přemýšlíme co s tím a nakonec kolem desáté hodiny padne rozhodnutí, že necháme šátek v hotelu na recepci a budeme čekat, zda Adamovi přijde šátek poštou. Hlavně ať jsou všichni v pořádku.

O dvě hodiny později, než bylo naplánováno, konečně opouštíme Marakeš. Do Paradise Valley je možné jet buď po dálnici přes Agadir, nebo kratší, ale náročnější a o pár minut pomalejší cestou serpentýnami přes vysoké hory. S ohledem na stav našeho vozu a zdržení na odjezdu volíme tu správnou možnost a zamíříme přímo do hor. Dnes řídí Tomáš a nedbá úporných proseb Luboše, že by to možná po dálnici bylo lepší. Už po prvních metrech úzkou silničkou na úpatí hor je nám jasné, že tohle bude opět adrenalin. Čím jsme výš, tím jsou klouby na Lubošových rukách bělejší, jak se vší silou drží madel auta. Zároveň se snaží prošlápnout neviditelný brzdový pedál u spolujezdce a hlasitě úpí.

Do toho všeho na mne stále křičí: "Toč to, toč to!" Já se přitom ze zadní sedačky opravdu snažím celou cestu dokonale dokumentovat a nevím, co mám pořád točit. Když se ho zeptám, co mám teď točit, vyletí z jeho úst několik pravděpodobně francouzských výrazů a až z nich pochopím, že nemám já pořád něco natáčet, ale Tomáš má zatáčet, a to křičení mířilo na něj. Po minimálně hodinovém stoupání prudkými serpentýnami dorazíme až na vrchol. Odtud je nádherný výhled do okolí, takže zastavujeme a děláme krátkou přestávku. Dokonce zde má kiosek otevřen místní prodejce a my si můžeme v klidu vychutnat další šálek berberské whisky. Kocháme se výhledy do okolní krajiny a to všichni, včetně Luboše, který výhled dělá z velmi bezpečné vzdálenosti. Po posilnění čajem a lehkém odpočinku zahájíme klesání na parkoviště u Paradise Valley.

Pokračování cesty je o poznání klidnější, přesto vzbuzuje vzrušení a očekávání. Čím víc se přibližujeme k Paradise Valley, tím jsou cesty záludnější a krajina nádhernější. Tento pocit dobrodružství nás všechny oživuje a utužuje naši touhu po objevování nových míst. Během klesání už vím, že nemusím nic natáčet podle Luboše, a jeho další příkazy k natáčení ignoruji. Zhruba po půl hodině nás Tomáš bezpečně dostane až na parkoviště, kde začíná cesta do zdejšího ráje. Paradise Valley je soutěska, kterou protéká říčka plná ryb, které vám při usednutí na kávu či tažín ochotně oždivují nohy podobně jako v asijských lázních.

Uděláme krátkou procházku skrz údolíčko a dojdeme až na jeho konec, kde v období dostatečného množství vody jsou jezírka ke koupání a nachází se zde i vodní želvy. Avšak voda ze včerejších dešťů sem pravděpodobně ještě nedotekla, nebo tady vůbec nepršelo, každopádně údolí je téměř vyschlé, a tak si užijeme jen příjemnou procházku a pokračujeme v cestě do vyhlášeného letoviska Agadiru.

Zdejší oblast je vyhlášena výrobou proslulého arganového oleje, někdy nazývaného jako marocké zlato, který se využívá zejména v kosmetice. Může se však použít i v případě, že jsou semena arganie nejdříve upražena, podobně jako olivový olej na vaření. Dřívější postup sklizně pomocí koz lezoucích po stromech a požírajících plody stromů a následného sběru semen z jejich trusu se už téměř nevyužívá, takže naše pohledy do korun stromů během cesty, zda někde nespatříme kozy na stromech, jsou zbytečné. V současné době se nejčastěji plody shazují dlouhými tyčemi, případně se nechají spadnout po dozrání. Na jeden litr oleje je pak potřeba přibližně 30 kg semen z nichž se pak olej za studena lisuje a proto je jeho cena tak vysoká. Přesto zastavíme v jedné z místních lisoven a koupíme domů něco na památku.

Během odpoledne nám ještě přišlo poděkování, protože vyzvednutí šátku dopadlo skvěle a šťastný nový majitel nám dokonce natočil a poslal toto video. Snad jsou tedy všichni v pořádku a vše dobře dopadlo. Teď už jen Adam může očekávat zásilku marockého šátku, až mu dorazí domů.

Za necelou hodinu čisté jízdy z Paradise Valley jsme v Agadiru. Jedná se o standardní letovisko s mnoha hotely a přímořskou promenádou, plnou stánků s turistickým harampádím. Jediný Adam má v sobě dost odvahy, nebo šílenství a skáče do vln atlantického oceánu. My ho pozorujeme z bezpečné vzdálenosti a pak se vracíme zpět na promenádu, kde narazime na hospodu, kde točí pivo. Dáváme si tedy půllitr čehosi, co možná barvou pivo připomíná, ale jinak to není nic moc. Kdo někdy navštívil hotel s all-inclusive, tak si umí udělat představu. Raději si další nedáváme a vracíme se na hotel, kde po opravdu výborné večeři ve formě švédských stolů naplánujeme zítřejší odjezd. Zítra se totiž od nás odpojí na Agadirském letišti Adam s Lubošem, kteří se vrací domů do Evropy. A já s Tomášem už jen ve dvou pokračujeme dál na jih, plní očekávání, co nás tam čeká a jaká překvapení si pro nás Afrika připravila.

Pokud se vám to líbí, pište komentáře a posílejte odkaz dál, ať víme, že jste pořád s námi. Děkujeme. Moc si toho vážíme.