3,2,1 Start - Cesta do přístavu, pořád Evropa

Hned na začátku je nutné pro pořádek představit všechny členy výpravy. Já jsem Tom a dále budu jen Tom a kromě společné myšlenky na tuto cestu, řeším samé hlouposti, jako například jestli máme kde přespat, zda je náš Jeep technicky v pořádku, zda máme data a hlavně píšu tento blog, tedy mou povinností je, že o navštívených místech vím všechno, takže musím být studnice moudrosti. Druhým členem je, aby se to nepletlo Tomáš, dále jen Tomáš, který se nominoval do pozice navigátora. Někde na hranicích České republiky zjišťujeme, že vůbec neumí s aplikacemi, takže možná bude lepší, když se stane zároveň i šoférem, což se tedy hned na Rozvadově skutečně stává. Jinak vlastně díky němu, se tato výprava uskutečňuje, protože za a) miluje Afriku a za b) jiného blázna na takovou cestu jsem nenašel. Třetím členem výpravy je můj syn Adam, sice už zkušený cestovatel, ale na této výpravě zastává kromě otloukánka dokonce další dvě nezbytné funkce a to konkrétně Samo a SeTo. Samo natočí a SeTo umístí na instagram a ostatní sítě vše podstatné o naší cestě. Také samozřejmě může udělat cokoliv, když se řekne Samo a SeTo. V této sestavě jedeme z Prahy až do marockého Rabbatu, kde se k nám připojí poslední člen naší výpravy Luboš, který kromě toho, že miluje cestování a dobré jídlo, tak nám zajišťuje alespoň částečně komfortní ubytování, během naší náročné cesty. Zatímco my řešíme ubytování ve stanech v poušti, Luboš má na starosti to samé v luxusních hotelech v marockých městech. Nesmíme samozřejmě zapomenout na maskota všech našich výprav a nejaktivnějšího cestovatele Zakyho, kterého můžete sledovat na jeho instagramu.

Půl páté ráno, hospody zavřený, my všichni chceme spát a přesto kdesi mezi Běchovicemi a Úvaly se rozezní hluboký zvuk dieselového motoru našeho Jeepu a my, po měsících připrav, ladění itineráře, oprav a chystání auta, nakupováním podle našich představ nezbytné výbavy, která se možná stane po cestě zbytečnou, vyjíždíme za tmy směr italský přístav Janov. Jelikož žádný start nemůže být bez komplikací, tak nevyjedeme hned na poprvé, ale vracíme se po pár kilometrech zpět pro zapomenutý kompresor.

Samotná cesta napříč Evropou není až tak moc zajímavá. Míjíme postupně Plzeň, Mnichov, Innsbruck, Brenner, Veronu, Miláno a další města, průběžně děláme několik zastávek na kafe, cigáro: zde je potřeba poznamenat, že pokud necháte řídit kuřáka auto, tak nezávisle na počtu nekuřáků v kabině, se bude stavět celkem často. Ale samozřejmě stavíme i z jiných důvodů, například kvůli dočepaní paliva, na jídlo, nebo prostě si jen na chvíli odpočinout a protáhnout z kodrcaní autem kosti.

Jednu důležitou věc jsme však neudělali a tou bylo zajistit si ubytování v Janově. Důvodů pro to bylo několik. Jednak jsme moc nevěřili, že Jeep dojede tak daleko a také zda z různých jiných důvodů nebudeme muset přespat někde po cestě. Všechno ale bylo bez problémů a my pár hodin před příjezdem začínáme hledat ubytování přímo v Janově. Překvapuje nás však jedna celkem jednoduchá věc. V Janově není opravdu lehké najít hotel, či ubytování s parkovištěm. Všude vám totiž nabídnou, že můžete nechat auto za poplatek někde na ulici. Volím tedy i přes nesouhlas Tomáše ubytování s nejistým bezplatným parkováním kousek od přístavu s ujištěním paní majitelky, že venku je vždy dost místa a nebudeme mít problém.

Za pár hodin nás klikatá rádoby dálnice dovede až do města a bohužel musím dát následně navigátorovi za pravdu, že si z nás paní majitelka trošku vystřelila a hledáme nějakou dobu místo k parkování. Nakonec vše dopadne dobře, kousek od ubytování zaparkujeme Jeep a jdeme na zasloužené pivo a večeři. Co však netušíme je, že dát si v pátek večer točené pivo a boloňský špagety je tu vlastně nemožné, protože všechny hospody jsou tu zavřené. Na doporučení majitelky ubytování jdeme do jediné otevřené restaurace v okolí a objednávané si jediné jídlo na lístku - špagety s mořskými plody a lahváče. Jako bonus dostaneme Janovskou specialitu panissu, což jsou zjednodušeně řečeno smažené cizrnové hranolky a pro unavené cestovatele výborné jídlo. Asi by se dalo říct, že to bylo mnohem lepší, než zoufalé těstoviny plné škeblí jako hlavní chod. Na tom všem v tu chvíli byla pozitivní skutečnost, že mne Tomáš přestal peskovat a svůj hněv nasměroval na místní italskou gastronomii. Prostě jsme všichni čekali trošku něco lepšího. Unavení, ale přesto spokojení, že jsme dojeli až sem, jdeme spát. Zítra na nás čeká Janov a cesta do přístavu na trajekt. Nejdelší, nicméně ne nejnáročnější přejezd máme za sebou, tak držte palce.