Kaspická mise 2026: Ohně, stepi a divočina

Některé cesty zanechají stopu ještě dlouho po návratu domů. A tak po mém návratu ze Senegalu následovala dlouhá odmlka. Dlužno podotknout, že i samotný návrat Jeepu domů byl jedním velkým dobrodružstvím, které jsem nakonec absolvoval naprosto sám. S novými registračními značkami jsem však nakonec přes Španělsko, Andoru, Francii a Německo vítězně dorazil domů. To je však jiný příběh.

To, že celá cesta včetně návratu byla dlouhá a náročná, však neznamená, že by si člověk potom doma řekl: „Už to stačilo, viděl jsem toho dost a teď už nikam nepojedu.“ V podstatě ihned po návratu začne asi většina cestovatelů naopak přemýšlet, kam se vypraví příště. No a tady někde se začíná psát příběh celého výletu.

Andorra

Už dávno jsme s kamarády řešili výpravu do oblasti Kaspického moře. Jenže čím větší je počet cestovatelů, tím hůře se hledá vhodný termín. Trvalo tedy dlouho, než jsme společně vyřešili základní problém: KDY? Druhá polovina srpna nakonec vyhovovala všem, a tak se po několika nezávazných setkáních začal rodit plán této cesty. Ani nevím, kdo položil druhou, neméně důležitou otázku: KAM? Začala tak dlouhá diskuse o tom, kterou zemi navštívit. Prvním plánem bylo odletět do Ázerbájdžánu, odtud putovat podél Kavkazu na západ a po zemi překročit hranici do Gruzie. Jevilo se to jako zajímavá varianta a málem byla schválena. Jenže pak vzal plánování do svých rukou náš náčelník výpravy, který našel přímý let z Baku do Kazachstánu. Došlo tak k výrazné změně směru a nakonec byla schválena cesta na východ, do kazašského Aktau. Celý plán je tedy následující: Praha – Frankfurt – Baku – Aktau – Istanbul – Praha. Frankfurt a Istanbul jsou pouze přestupními místy a na naší cestě nemají větší význam. Návštěva Cařihradu, této perly Bosporu, tedy zůstane v plánech na některou z dalších cest. Zda uvidíme vše, co máme v plánu, si netroufáme předem odhadnout. Ze zkušenosti víme, že většinou všechno dopadne jinak, ale přesto si tu dovolím malé lákadlo pro ty, kteří nás budou chtít během naší cesty sledovat.

Gobustan

Pokud všechno vyjde, navštívíme Gobustan, jedno z největších nalezišť pravěkých kreseb, a také fascinující bahenní sopky. Dále nás cesta zavede do nitra silně zaminovaného území Náhorního Karabachu, kde chceme navštívit město duchů Aghdam. Odtud se na noc přesuneme přes pevnost Asgaran do „lázeňského města“ Šuša. Po návratu z Karabachu si projdeme centrum Baku a letecky se přes Kaspické moře přesuneme do přístavního města Aktau.

Šuša

Ačkoliv ani v předchozí části cesty neočekáváme jednoduché putování, tady veškeré snahy naplánovat v podstatě cokoliv končí. Průvodce neexistuje. Přes různé aplikace se sice dají zajistit výlety po okolí s využitím služeb místních cestovních kanceláří, ale dohledat nabízená místa je téměř nemožné. Nezbývá nám tedy nic jiného než vsadit naslepo. Odsouhlasíme výlet s místním řidičem v džípu, který nás vezme přes hory, pouště a nekonečné stepi, s nocováním kdesi v jurtě. Doufáme, že kromě nádherné krajiny zažijeme také kousek místního drsného života, poznáme zdejší folklor a ochutnáme místní speciality včetně kumysu, chalapu a šubatu. Názvy těchto nápojů asi všichni znáte a víte, o co jde, ale pro jistotu doplním, že šubat je kvašené velbloudí mléko. V této oblasti totiž žije obrovské množství velbloudů, takže se jedná o celkem běžný nápoj. Kumys je kvašené kobylí mléko, které dokonce obsahuje malé množství alkoholu. Chalap je podle všeho něco jako turecký ayran, tedy jakýsi přesolený kefír.

Kazašská step

Putování zakončíme odpočinkem v Aktau, kde si chceme na závěr cesty trochu oddechnout, možná prozkoumat místní zajímavosti a připravit se na návrat domů.

Aktau

Pokud jsem vás nalákal, buďte připraveni na další společné dobrodružství, které začne 21. srpna 2026. Příspěvky budu zveřejňovat podle možností a dostupnosti signálu. Jako vždy uvítáme vaše komentáře k jednotlivým dnům, protože jen tak budeme vědět, že nás doprovázíte a že naše cesta je i vaší cestou.